Nyepi a Ogoh-Ogoh: Noc démonů a den, kdy Bali ztichne
Nyepi a Ogoh-Ogoh: Noc démonů a den, kdy Bali ztichne
Představte si, že přijedete na Bali a celý ostrov je zavřený. Žádná auta. Žádní lidé na ulici. Žádné světlo. Letadla nepřistávají. Pláže jsou prázdné. Hotely mají zatažené závěsy a hosté nesmí ven.
Tohle není žádná krize. Je to Nyepi — balijský Nový rok.
A noc předtím? Kompletní opak. Hluk, oheň, obří démoni nesení ulicemi a dav, který křičí ze všech sil.
Nejprve noc: Ogoh-Ogoh
Den před Nyepi se jmenuje Pengerupukan a je to pravděpodobně nejdivočejší večer, který na Bali zažijete.
Každá vesnice, každá čtvrť — banjar — si celé týdny dopředu buduje svého vlastního obra. Obrovskou figurínu démona ze slámy, bambusu a papíru, pomalovanou do děsivých barev, s vyplazeným jazykem, vyboulenýma očima a tesáky. Tyhle sochy se jmenují ogoh-ogoh.
Slovo ogoh-ogoh vychází z balijského „ogah-ogah“ — „být opakovaně třesen.“ A přesně tak vypadají, když je mladí muži nesou ulicemi — třesou jimi, kroutí, rozhoupávají, až to vypadá, jako by démoni skutečně tančili.
Za soumraku vyjdou průvody. Desítky mužů nesou na bambusových plošinách svého obra, kolem pochodně, gamelan hraje na plný výkon, dav křičí. Cílem je nahlučet co nejvíc — protože démoni jsou tady, musí to slyšet a musí přijít k obětinám.
A po půlnoci — oheň. Spousta vesnic své ogoh-ogoh spálí. Démon shoří. Zlo je pryč. Nebo alespoň — nakrmené a spokojené na další rok.
Proč tak pozdě vzniklo?
Možná vás překvapí, že tradice ogoh-ogoh není stará tisíce let. Slovo se poprvé objevilo v novinách Bali Post v roce 1984. Jako oficiální součást Pengerupukanu ho prosadil gubernátor Bali Ida Bagus Mantra kolem roku 1983 — v době, kdy se modernizace valila na ostrov a on chtěl zachovat a oživit živou kulturu.
Ale instinkt, ze kterého ogoh-ogoh vychází, je prastarý. Covarrubias, který žil na Bali ve 30. letech minulého století, popisoval obří loutky zvané barong landong — posvátné obry nesené v průvodech. A dávno před tím existoval rituál ngelawang, při němž balijský lev barong obcházel vesnici a zaháněl negativní síly.
Ogoh-ogoh je tedy nové jméno pro velmi starý pocit: démonům se nevyhnete, ale můžete je přelstít.
A pak přijde Nyepi
Ráno po Pengerupukanu nastane ticho.
Absolutní ticho.
Nyepi je balijský Nový rok podle hinduistického slunečního kalendáře saka — přichází kolem jarní rovnodennosti, obvykle v březnu. A jeho pravidla jsou jednoduchá a nesmlouvavá:
- Žádný oheň, žádné světlo
- Žádná práce
- Žádné jídlo (přísnější dodržovatelé se postí)
- Nikdo nesmí ven z domu
- Žádný provoz na silnicích
- Letiště je zavřené
V horských vesnicích to dodnes berou velmi vážně — hlídači pecalang obcházejí ulice a dohlížejí, aby nikdo pravidla neporušoval. V turistickém Kuta nebo Seminyaku jsou hotely trochu benevolentnější, ale i tam jsou závěsy zatažené a na pláže se nesmí.
Smysl? Tenhle den démoni procházejí ostrovem a kontrolují, jestli tu ještě někdo žije. Pokud vidí světlo, slyší hluk, zahlédnou pohyb — zůstanou. Ale pokud je vše tiché a temné — uvěří, že je Bali opuštěné, a odtáhnou. Celý ostrov předstírá, že neexistuje.
A funguje to. Každý rok na Nyepi jsou noční záběry Bali ze satelitu — jeden z mála míst na světě, kde tma opravdu znamená tmu.
Čtyři dny, čtyři akty
Celé slavnosti kolem Nyepi mají přesnou strukturu:
Melasti — 2-3 dny před Nyepi. Průvody míří k moři nebo k řece. Sochy bohů jsou symbolicky vykoupány. Kilometry průvodů s vlajkami, hudebníky a ženami nesoucími obětiny na hlavách.
Pengerupukan — večer před Nyepi. Démoni, oheň, ogoh-ogoh, hluk, půlnoc.
Nyepi — den ticha. Celý ostrov ztichne.
Ngembak Geni — den po Nyepi. Ostrov se probouzí. Lidé navštěvují sousedy, žádají o odpuštění, začíná nový rok.
Co to znamená pro cestovatele
Pokud budete na Bali kolem Nyepi — a rozhodně stojí za to to naplánovat — počítejte s tím, že:
Na Nyepi samotný nejste schopní nikam jet ani letět. Hotely vás musejí nechat uvnitř. Je dobré si nachystat jídlo dopředu, protože obchody jsou zavřené.
Ale večer před tím — Pengerupukan s ogoh-ogoh průvody — je jeden z nejsilnějších zážitků, které Bali nabízí. Hluk, oheň, obrovské figuríny nesené v noci, dav, gamelan, dým. A pak — druhý den ráno — ticho, které je tak hluboké, že ho skoro cítíte na kůži.
Je to nejlepší způsob, jak pochopit, jak Bali přemýšlí o světě.
Zlo se neničí. Nakrmí se. A pak se přelstí tichem.
Zdroje: Miguel Covarrubias — Island of Bali (1937), Fred Eiseman — Bali Sekala & Niskala (1990)
