Balijské ženy: každodenní život, tradice a obětiny

Jak vypadá všední den balijských žen? Ranní trhy, příprava obětin, chrámové slavnosti a tradice, které na Bali dodnes žijí.

Na Bali se vstává brzy. Ještě před východem slunce vyrážejí ženy na místní trhy (pasar) pro zeleninu, ovoce, koření a květiny na celý den. Je to směs barev, vůní a hlasitého smlouvání a ženy tu mají hlavní slovo. V mnoha rodinách totiž hospodaří s penězi a drží rodinný rozpočet.

Doma pak přijde na řadu vaření, děti, úklid a hlavně obětiny. Po uvaření rýže se chystají drobné saiban. Známé canang sari se skládají z palmových lístků a květin. Uvidíš je u domácích svatyní, před vchody, u obchodů i na chodnících. Jsou to každodenní poděkování bohům a způsob, jak udržet rovnováhu mezi světem lidí a neviditelnými silami.

Výroba obětin je ale i společenská záležitost. Ženy sedí ve stínu otevřených pavilonů, povídají si a neuvěřitelně rychle splétají palmové listy. Složitější obětiny před velkou slavností vznikají i několik dní.

Na venkově dodnes platí tradiční dělba práce. Ženy mají na starosti domácnost, děti a drobná zvířata, muži pole, stavby a povinnosti v komunitě a chrámu. V přímořských vesnicích vyrážejí muži ještě za šera na moře v tradičních vahadlových lodičkách jukung, zatímco ženy doma chystají první ranní obětiny. S východem slunce se vracejí s čerstvým úlovkem pro rodinu i místní trh. V praxi se ale práce prolíná a ženy potkáš i na rýžových polích nebo v rodinných obchodech.

Obětiny nejsou jen povinnost. Jsou to i chvíle, kdy se ženy potkávají

Mě na balijských ženách vždycky fascinuje, že dokážou na hlavě unést skoro cokoliv, od košíku s nákupem po vysoké a těžké obětiny. A jdou přitom s naprostou lehkostí. Učí se to už od dětství a právě odtud mají své výjimečně elegantní, vzpřímené držení těla. K tradičnímu balijskému ideálu krásy patří ještě hladká zlatavá pleť, husté černé vlasy zdobené čerstvými květy a vysoko klenutá linie čela.

Na chrámové slavnosti odalan si ženy oblékají krajkové halenky kebaya, barevné sarongy a kolem pasu uvazují selendang, ve vlasech mají květy. Při nejvýznamnějších příležitostech se objevují i zlaté korunky gelung agung, součást slavnostního oděvu payas agung.

A pak přichází jeden z nejkrásnějších obrazů Bali: dlouhé průvody žen, které na hlavách nesou vysoké obětiny gebogan (také pajegan) z ovoce, květin a koláčků. V chrámu se obětiny požehnají a většina jídla se pak vrací domů a rozdělí mezi rodinu.

Jednoduchý život to není. Vedle práce a rodiny zaberou ženám spoustu času náboženské povinnosti, které se během roku pořád opakují. Jenže právě díky nim zůstávají balijské tradice živé. A čím déle na Bali jsi, tím víc ti dochází, kolik práce se skrývá za krásou, kterou vidíš při slavnostech.

Při psaní jsem kromě vlastních zážitků vycházel i z klasických knih o Bali, např. [Covarrubias – Island of Bali, Eiseman – Bali: Sekala and Niskala…].